Školy hledají cestu k nadaným dětem. Místo dalších úkolů potřebují větší výzvy

Řada škol už dokáže nadané děti rozpoznat. Mnohem slabší je ale další krok: co s tím ve třídě udělat, aby se dítě rozvíjelo a zároveň neztrácelo chuť učit se. V praxi se totiž často opakuje stejná chyba. Učitelé přidají práci – více stejných cvičení. A tím z nadání udělají trest, ne příležitost.

Nadané děti nepotřebují víc úkolů. Potřebují lepší výzvu – takovou, která jde do hloubky, dává smysl a nechává prostor pro vlastní nápady.

Ne přidávat, ale měnit zadání

Reakce škol na nadané žáky často sklouzne ke dvěma extrémům. Buď se nic moc neděje, protože „dítě to přece zvládá“, nebo přijde přetížení – další stránka pracovního listu, další sada příkladů. Opakování toho, co už žák umí, bývá pro nadané rychlá cesta k nudě a vzdaluje je od školy. A to se časem může projevit i na psychické pohodě.

Smysluplnější je práce s tím, co už žák zvládá. Když má část probíraného učiva za sebou, dává smysl upravit jeho cestu výukou. Zkrátit rutinní dril a ušetřený čas nevyplnit „ještě jednou tím samým“, ale obohacením.

Obohacená výuka - víc hloubky, víc souvislostí

Obohacení neznamená přidávat počet příkladů, ale změnit typ úkolu. Ve třídě to lze zavést i bez velkých revolucí. Pomáhají otevřené problémy, malé výzkumné projekty, hledání vazeb mezi předměty, úlohy s více správnými postupy, kritické ověřování informací nebo tvorba vlastního výstupu, který lze ukázat ostatním.

Španělský odborník na vzdělávání nadaných Javier Tourón uvádí, že obohacení může mít různé podoby: od pružného dělení žáků ve třídě přes krátké „odbočky“ k samostatné práci až po specializované učebny a doplňkové programy. Důležité je, aby vycházely z konkrétních potřeb dítěte, ne z jedné šablony pro všechny.

Tři místa, kde škola může změnit kurz

Praktická změna se nejčastěji točí kolem tří věcí: cílů, úkolů a hodnocení. Ne všichni musí postupovat stejným tempem. Když třída probírá třeba vyprávění v češtině, nadaný žák může pracovat s náročnějším cílem – zkoušet jiné vypravěče, proměnit časovou osu příběhu nebo zkoumat, jak se mění smysl textu podle úhlu pohledu.

Občasná rutina má ve výuce své místo, ale nesmí být jediným způsobem učení. V matematice může místo série stejných výpočtů přijít zadání, aby žák sám úlohu vymyslel, otestoval ji na spolužácích a vysvětlil, proč má právě takové řešení.

U hodnocení se vyplatí vědět, co dítě už umí. Krátké vstupní ověření zabrání zbytečnému opakování a uvolní čas na složitější práci. V matematice navíc nemusí být jediným cílem výsledný výsledek – důležitá je i cesta k němu, schopnost popsat postup a porovnat různé strategie.

Pomáhá i model, který počítá s rozdíly už na začátku

Jedním z přístupů, který se v zahraničí často zmiňuje, je Universal Design for Learning (UDL). Stojí na jednoduché tezí: rozdíly mezi žáky nejsou výjimka, ale norma. UDL proto vede učitele k tomu, aby nabízel více cest, jak se do učení zapojit, jak látku pochopit a jak ukázat, co se žák naučil.

V praxi to může být i drobnost. Stejné učivo lze nabídnout přes text, schéma, video nebo výklad; žák si může vybrat, jestli výsledek ukáže prezentací, psaným textem, infografikou nebo projektem. Volba a smysluplná výzva bývají pro nadané děti klíčové. 

UDL se navíc dál vyvíjí. Organizace CAST, která rámec rozpracovala do konkrétních doporučení, v roce 2024 zveřejnila verzi UDL Guidelines 3.0 a zdůraznila, že jde o „živý“ nástroj upravovaný podle výzkumu a zkušeností z praxe. 

Opora v pravidlech existuje, praxe pokulhává

V Česku se s nadanými žáky počítá i v předpisech. Vyhláška č. 27/2016 Sb. řeší vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami i žáků nadaných. Popisuje, kdo se považuje za mimořádně nadaného, a připouští například možnost stáží v jiné škole se souhlasem ředitelů. 

Metodickou podporu školám poskytuje NPI ČR. Podle institutu fungují v krajích koordinátoři podpory nadání, kteří se věnují systematické práci s mimořádně kognitivně nadanými žáky napříč stupni škol. 

Mezi papírem a třídou ale často vzniká mezera. Starší šetření projektu P-KAP z konce roku 2018 například naznačilo, že podpora žáků s nadáním patří ve školách k méně častým krokům v oblasti inkluze. 

Česká školní inspekce v novějších materiálech upozorňuje, že cílenou podporu potřebují i nadaní a mimořádně nadaní žáci, často však nejde o podporu dlouhodobou a systematickou.

Proč do toho patří i zdraví

Ve veřejné debatě se nadání někdy vnímá jako automatická výhoda. Přitom i nadané děti mohou mít zranitelná místa. Odborná literatura se zabývá tím, jak často se u nich objevují úzkosti, depresivní potíže nebo problémy s pozorností, přičemž samotná data se sbírají obtížně a závisí na výběru účastníků výzkumu.

Organizace NAGC připomíná, že nadané děti mohou potřebovat oporu i v sociální a emoční oblasti, nejen v rozvoji výkonu. To je důležité i pro školní klima: dítě, které se dlouhodobě nudí nebo se bojí chyb, se může začít stahovat, ztrácet motivaci a postupně „mizet“ z výuky, i když má vysoký potenciál.

Co z toho plyne pro běžnou třídu

Dobrá zpráva je, že změny obvykle neprospějí jen malé skupině. Když učitelé omezí mechanické úkoly a nabídnou víc otevřených zadání, často se zlepší práce celé třídy. Děti víc přemýšlejí, více diskutují a častěji hledají vlastní postupy.

Podpora nadaných dětí tak není jen nadstandard navíc. Je to test, jak škola umí pracovat s různorodostí. A také připomínka, že „víc práce“ není totéž co „lepší učení“.