Rodiče v Jihočeském kraji často přemýšlejí, kdy dítěti prozradit pravdu o Ježíškovi. Pedagožka Lenka Králová doporučuje počkat, až se dítě samo zeptá, obvykle mezi 6. a 8. rokem, a při rozhovoru zachovat citlivost, rodinné tradice i přiměřené množství dárků.
V mnoha rodinách v Jihočeském kraji se každoročně objevuje situace, kdy dítě začíná zjišťovat, kdo vlastně nosí vánoční dárky. Rodiče z Budějovic i okolí tak přemýšlejí, zda ještě „hrát Ježíška“ nebo sdělit pravdu.
Podle pedagožky Lenky Králové, vedoucí pedagogického týmu neziskové organizace Sto skupin, je nejvhodnější počkat, až se dítě samo zeptá. To obvykle naznačuje, že je připravené posunout se v chápání světa dál. Více o práci Lenky Králové lze najít na portálu Šance Dětem.
Děti se na Ježíška a vánoční dárky nejčastěji ptají mezi šestým a osmým rokem. Potvrzují to i zkušenosti ze škol a kroužků, kde si děti předávají informace od spolužáků a srovnávají své zkušenosti. Mladší děti často vnímají vánoční příběh spíše jako hru a rodinný rituál než otázku pravdy.
Rodič může být otevřený, aniž by musel úplně zrušit kouzlo Vánoc. Pomůže jednoduché vysvětlení: Ježíšek je vánoční tradice a pohádka, kterou rodina dodržuje. Dárky chystají dospělí, protože se mají rádi a chtějí si udělat radost. Takový rozhovor může posílit důvěru mezi rodičem a dítětem a umožnit dítěti zapojit se do zachování tradice pro mladší sourozence.
Ve třídě se dříve či později najde někdo, kdo prohlásí, že Ježíšek neexistuje. Pedagožka doporučuje nenučit dítě do sporu o pravdu. Lepší je vysvětlit, že každá rodina to má jinak a že u nich doma je Ježíšek hezký vánoční příběh, který společně sdílí. Tím dítě neztratí tvář a zároveň chápe, že různé rodiny mají odlišné zvyky.
Zahraniční výzkumy sledovaly, kdy děti přestávají věřit v Santu. Průměrně se to děje kolem osmi let, ale rozdíly jsou velké – některé děti pochyby přijdou dříve, jiné si víru udrží déle. Často rozhoduje, co řeknou vrstevníci. Studie také uvádí, že část dětí může po odhalení zažívat smutek či zklamání, které většinou rychle odezní. Důležité je postupovat citlivě a dítěti pomoci přizpůsobit se změně.
Králová upozorňuje, že Vánoce nejsou o množství krabic. Děti si více pamatují atmosféru, společný čas a rituály než konkrétní hračky – s výjimkou těch opravdu vysněných. Studie ukazují, že méně hraček podporuje delší a tvořivou hru, zatímco velké množství hraček vede k rychlejšímu přeskakování mezi aktivitami.