PROČ ČÁST EVROPANŮ PŘEJE RUSKU? NOVÁ ANALÝZA UKAZUJE SÍLU STRAN, SÍTÍ A DEZINFORMACÍ

Většina Evropanů dál stojí na straně Ukrajiny. Přesto nová analýza dat z 18 evropských zemí ukazuje, že proruské postoje nejsou jen okrajovou zvláštností několika radikálních skupin. V části společnosti přetrvává nerozhodnost, únava z války nebo přímo sympatie k Rusku.

Právě to je pro evropskou politiku důležité. Vojenská, finanční i humanitární pomoc Ukrajině nestojí jen na rozhodnutí vlád. Potřebuje také veřejnou podporu. Pokud se nálada voličů posouvá, politici pak obtížněji obhajují další pomoc Kyjevu.

Evropa není v názorech jednotná

Autoři analýzy vycházeli ze dvou akademických šetření z konce roku 2023, která dohromady zahrnula téměř 30 tisíc respondentů. Lidé odpovídali například na otázky, kdo podle nich nese vinu za válku a komu by přáli vítězství.

Výsledky ukazují, že mezi evropskými zeměmi existují výrazné rozdíly. V některých státech je přání ruského vítězství téměř nulové. Jinde už jde o podíl, který nelze přehlížet. Autoři zmiňují například Polsko jako zemi s velmi nízkou mírou proruských postojů, zatímco na Slovensku se podle dat podíl lidí přejících vítězství Rusku blíží k pětině respondentů.

Důležité přitom není jen samotné číslo. Podstatné je, co za těmito postoji stojí. Studie testovala několik možných vysvětlení: ekonomické obavy, ideologii, vazbu na politické strany a vystavení dezinformacím.

Nejsilnější vliv mají politické strany

Nejvýrazněji se v datech ukázala stranická vazba. Jinými slovy: lidé často nepřebírají názor na válku jen podle vlastního studia situace, ale i podle toho, jak o Rusku a Ukrajině mluví politická strana, které věří.

Pokud oblíbená strana dlouhodobě vystupuje vstřícněji vůči Kremlu, relativizuje odpovědnost Ruska nebo zpochybňuje pomoc Ukrajině, její příznivci častěji přejí vítězství Rusku nebo zaujímají méně jednoznačný postoj. Autoři při hodnocení stran pracovali i s expertními daty, například z projektu CHES.

To je poučné hlavně proto, že mnoho lidí nemá čas ani chuť sledovat válku do detailu. V takové situaci často přebírají zkratky a rámování od politiků, kterým důvěřují. Když strana mluví o Rusku „měkce“, může to posunout i její voliče.

Dezinformace fungují jako zesilovač

Druhým výrazným faktorem je informační prostředí. Proruské názory se častěji objevují u lidí, kteří získávají politické informace hlavně ze sociálních sítí, chatovacích aplikací a neověřených zdrojů. Zvlášť silná je kombinace sociálních sítí a sklonu věřit konspiračním teoriím.

Autoři uvádějí jako příklad zdravotní dezinformace z období covidu. Lidé, kteří věří, že pandemii zinscenovaly národní vlády, podle analýzy výrazně méně často přejí vítězství Ukrajiny než lidé, kteří takovým tvrzením nevěří.

Souvislost je nepřímá, ale důležitá. Neznamená to, že každý člověk skeptický k opatřením během pandemie automaticky podporuje Rusko. Ukazuje to spíš, že konspirační myšlení může fungovat jako brána k dalším narativům: jednou proti vládám, podruhé proti Evropské unii, potřetí proti Ukrajině.

Ideologie hraje roli, peníze méně, než by se čekalo

Analýza našla i vliv ideologie. Blíže k proruským postojům mají častěji lidé s autoritářskými a kulturně konzervativními postoji, kteří zdůrazňují silného vůdce, pořádek a menší důraz na práva menšin.

Překvapivější je slabší vliv ekonomických dopadů. Dalo by se čekat, že lidé, které zasáhla energetická krize nebo růst cen po roce 2022, budou k Rusku vstřícnější. Autoři ale uvádějí, že ekonomické potíže samy o sobě v datech proruské postoje silně nevysvětlují.

To neznamená, že ceny energií nebo životní náklady nehrají v politice roli. Znamená to spíš, že samotná ekonomická frustrace nestačí. Rozhodující je, kdo ji politicky vysvětluje a do jakého příběhu ji zasadí.

Český a slovenský kontext

V českém prostředí je téma citlivé i kvůli proměně politické scény. Andrej Babiš se v prosinci 2025 vrátil do čela vlády a zahraniční média jeho kabinet popisují jako vládu, která může postupně měnit dosavadní kurz vůči Ukrajině. V praxi proto bude důležité sledovat, zda se změní konkrétní politika, nebo jen rétorika.

Na Slovensku je situace ještě vyhrocenější. Premiér Robert Fico je dlouhodobě kritizován za rétoriku vůči Ukrajině a Rusku. V květnu 2026 se zúčastnil moskevských oslav Dne vítězství, což v evropském kontextu vyvolalo další debatu o tom, kam Slovensko svou zahraniční politikou míří.

Oba příklady ukazují, že veřejné mínění a politické elity se navzájem ovlivňují. Politici reagují na nálady voličů, ale zároveň je sami formují. Pokud domácí politické špičky proruské narativy zesilují nebo tolerují, posouvá se i část společnosti.

Proč je to důležité pro Ukrajinu i Evropu

Podpora Ukrajiny není jen vojenská otázka. Je to i test odolnosti evropských společností. Rusko dlouhodobě pracuje s propagandou, zpochybňováním institucí, relativizací odpovědnosti a šířením příběhu, že „pravda je někde uprostřed“.

U války na Ukrajině je ale základní rámec jasný: Rusko zahájilo rozsáhlou invazi proti sousednímu státu. Pokud se tato skutečnost v očích veřejnosti rozostří, oslabuje se i ochota nést náklady pomoci napadené zemi.

Co může pomoci?

Autoři analýzy upozorňují, že účinná obrana musí mít dvě roviny. První je politická odpovědnost. Strany a veřejní představitelé by měli nést důsledky za to, když vědomě šíří nebo legitimizují manipulativní narativy.

Druhou rovinou je informační prostor. Velké online platformy už v Evropské unii podléhají přísnějším pravidlům podle Digital Services Act, zejména pokud jde o systémová rizika šíření škodlivého obsahu, manipulací a dezinformací. Samotná regulace ale nestačí. Důležitá je také mediální gramotnost a schopnost rozpoznat, odkud informace pochází a komu slouží.

Prakticky to znamená ověřovat zdroje, rozlišovat zprávy od komentářů, dávat pozor na anonymní účty a nevěřit automaticky obsahu, který vyvolává silný strach nebo vztek. Právě emoce jsou u dezinformací často hlavním nástrojem.

Nejde jen o Rusko. Jde o důvěru ve vlastní demokracii

Proruské postoje v Evropě nejsou izolovaný problém zahraniční politiky. Často vyrůstají z hlubší nedůvěry: k vládám, institucím, médiím, vědě nebo Evropské unii. Rusko tyto slabiny nevytváří vždy od nuly, ale umí je využívat.

Proto nestačí jen vyvracet jednotlivé nepravdy. Důležitá je obnova důvěry v to, že veřejná debata má pravidla, fakta mají váhu a politika nemá být soutěží o to, kdo hlasitěji zpochybní realitu.

Budoucnost evropské podpory Ukrajině tak nebude záviset jen na zbraních, rozpočtech a summitech. Bude záviset i na tom, zda evropské společnosti odolají únavě, manipulacím a jednoduchým příběhům, které zbavují agresora odpovědnosti.

Shrnutí

Většina Evropanů podle analyzovaných dat nadále stojí na straně Ukrajiny, ale proruské nebo nerozhodné postoje nejsou v Evropě zanedbatelné. Jejich síla se výrazně liší podle zemí. Zatímco například v Polsku je přání ruského vítězství velmi nízké, na Slovensku se podle dat blíží k pětině respondentů. Pro politiku je to důležité proto, že veřejné mínění ovlivňuje ochotu vlád dlouhodobě podporovat Ukrajinu.

Nejsilněji se podle analýzy ukazuje vazba na politické strany. Lidé často přebírají rámování od stran, kterým důvěřují. Pokud politická strana mluví vstřícněji o Rusku, relativizuje odpovědnost Kremlu nebo zpochybňuje pomoc Ukrajině, podobný posun se může objevit i u jejích voličů. Studie pracuje mimo jiné s expertními daty projektu CHES, který dlouhodobě mapuje postoje evropských politických stran.

Dezinformace fungují jako zesilovač. Proruské názory se častěji objevují u lidí, kteří čerpají politické informace hlavně ze sociálních sítí, chatovacích aplikací nebo neověřených zdrojů a zároveň věří konspiračním teoriím. Autoři upozorňují, že zdravotní dezinformace z doby covidu mohou být nepřímou „branou“ k dalším konspiračním narativům, včetně těch, které se týkají války na Ukrajině.

Na první pohled by se mohlo zdát, že proruské postoje posilují hlavně drahé energie, inflace nebo únava z nákladů války. Analýza ale naznačuje, že samotné ekonomické dopady nejsou hlavním vysvětlením. Důležitější je, kdo lidem jejich potíže politicky vysvětluje a zda je zasazuje do příběhu, který viní Ukrajinu, Evropskou unii nebo Západ místo Ruska jako agresora.

Podpora Ukrajiny není jen otázkou zbraní, rozpočtů a summitů. Je to také test odolnosti evropských společností vůči propagandě, únavě z války a politickým zkratkám. Pokud se veřejné mínění posune směrem k lhostejnosti nebo k přijetí proruských narativů, bude pro vlády těžší obhajovat další vojenskou, finanční i humanitární pomoc Kyjevu.