Orlická přehrada klesla na 335,09 m n. m. Vynořují se základy zaniklých obcí i Moravcovo peklo

Hladina Orlické přehrady klesla kvůli letošnímu extrémnímu suchu na úroveň, která se v historii vodního díla objevuje jen výjimečně. Podle správce toku je hladina „historicky nejníž“ od začátku provozu nádrže. Voda ustoupila o desítky metrů a na březích se znovu objevují místa, která běžně zůstávají skrytá pod hladinou.

Rekordně nízko: 335,09 metru nad mořem

Ve středu 2. září 2026 ráno dosáhla hladina Orlíku hodnoty 335,09 m n. m.. Běžně voda omývá břehy ve výšce kolem 350 metrů nad mořem. Pokles způsobily dlouhodobě nízké srážky a vysoké teploty, které urychlily odpařování vody.

Výrazný ústup hladiny odhalil zbytky zaniklých obcí a samot. Viditelné jsou především obrysy základů, protože většinu staveb lidé před napuštěním nádrže rozebrali a materiál využili jinde, jak připomínají etnografické prameny.

Moravcovo peklo znovu na očích

Jedním z nejvýraznějších míst je Moravcovo peklo, kdysi obávaný úsek Vltavy nedaleko Zvíkova. Před vznikem přehrady zde proudily silné víry a peřeje, které komplikovaly plavbu vorů. Poslední voraři tudy propluli v červnu 1960, krátce před zatopením údolí.

Oblast na pravém břehu mezi Červenou nad Vltavou a Zvíkovem dostala název po statku U Moravců. Nad původním korytem řeky čněly skalní masivy vysoké až 80 metrů. Terén byl nepřehledný a obtížně průchozí, ale lákal trampy, skauty i vodáky.

Úkryt odbojáře Miloše Blažka

Skalní dutiny v okolí mají i výrazný válečný kontext. Za druhé světové války se zde ukrýval skaut a odbojář Miloš Blažek z Písku. Gestapo ho zatklo v lednu 1944 kvůli držení zbraní a po výsleších byl vězněn v Terezíně. V létě 1944 uprchl z pracovního komanda u Prahy a devět měsíců se skrýval v místech, která znal ze skautských výprav.

Své zkušenosti později popsal v knize Přežil jsem v Moravcově pekle. Text vznikl původně jako dokumentační materiál pro Památník Terezín a dnes je ceněn jako svědectví o odboji i o životě na útěku.

Středověké nálezy ve skalách

Blažek s přáteli po válce ve skalní škvíře nad převisem objevil také archeologické nálezy: nádobku ze 13. století a keramické zlomky ze 14. až 16. století. Střepy jsou uloženy v Prácheňském muzeu v Písku.

Orlík změnil krajinu i život kolem Vltavy

Orlická nádrž se začala napouštět na podzim 1960 a zásadně proměnila vltavské údolí. Voda zatopila mimo jiné osady Orlické, Zbenické Zlákovice, Těchnič, Podskalí, Radavu či Podolsko. Zmizely stovky obytných a hospodářských budov.

Při plném vzdutí zasahuje nádrž na Vltavě až k Hněvkovicím, na Otavě směrem k Písku a na Lužnici k jezu Červený mlýn. Orlík patří k největším nádržím v Česku: má objem přibližně 703,8 milionu m3 a plochu kolem 2 640 hektarů.

V běžných letech jde o oblíbenou rekreační oblast. Letos však místo lodí a pláží přitahují pozornost především odkryté břehy a příběhy, které se s nimi znovu vracejí.